Vojtěch Pazdera

Vojtěch Pazdera

„Než jsem nastoupil do HOPI, tak jsem rok žil na Novém Zélandu. Pracoval jsem tam na farmách nebo v rybárně. Na to asi vzpomínám nejradši – udělal jsem si licenci na ještěrku, a tím pádem jsem dostal lepší pozici než ostatní baťůžkáři, co tam také přijeli za prací. V Praze jsem předtím studoval logistiku, už během školy pracoval ve skladu, takže jsem k tomu měl blízko.“

„V té rybárně byla dobrá parta lidí, okolo krásná příroda. Vzpomínám, jak jsem vždy k večeru, kdy už skoro všichni odešli domů, jezdil sám s ještěrkou po přístavních molech. Někdy jsem jen tak zastavil a dal si nohy nahoru. Okolo hory, před sebou západ slunce – to byla nádhera. Mám celkově s tou cestou na Zéland spojený velký pocit svobody. Než jsem odjel, tak jsem moc necestoval a stále bydlel u rodičů. Tohle tedy byl takový první moment, kdy jsem byl úplně sám a mohl si dělat cokoli si usmyslím. Hned jak jsem tam přiletěl, tak jsem si koupil auto a vyrazil na cestu. Prostě jsem jel. Nevěděl jsem kam jedu, ale vůbec mi to nevadilo. Měl jsem svůj baráček na kolečkách, mohl spát kdekoliv. Našel jsem si v mobilní aplikaci kemp, zaparkoval a šel se k ohni bavit s lidmi, co byli z druhého konce světa, ale prožívali to samé jako já. Po čase jsem si začal hledat práci. Skvělé bylo, že tam dávali výplatu po týdnu – člověk mohl přijet, týden pracovat a pak se sebrat a jet zas o kus dál. Já jsem byl vždy takový městský člověk, s kámoši dodnes rád večer někam vyrazím, ale Zéland mi ukázal, že od toho ruchu i rád utíkám. Že mám rád klid, že mám rád přírodu.“

„Teď jsem rok o půl v HOPI, kam jsem si podal přihlášku už ze Zélandu. Kvůli extrémním cenám bytů v Praze bydlím opět u rodičů, takže zatím tu svobodu, kterou jsem tam cítil, tak trochu hledám. Ale mám pocit, že mi v tom HOPI pomáhá. Už během junior programu jsem tu dostal nabídku vést jeden projekt, který mě hodně zajímá. Je to mimo Prahu, v Klášterci nad Ohří, ale vlastně mi to nevadí. OK, nebude to stejné jako cestovat si po Zélandu, budu na jednom místě, ale Krušné hory jsou taky krásné. Myslím, že jsem měl štěstí – není to tak, že každému, kdo tady projde junior programem, spadne do klína vedení takto zajímavého a komplexního projektu. Nemůžu o tom zatím moc mluvit, ale je to takový start-up v rámci HOPI. Navíc v divizi Foods, což je oblast, která mne baví. Spojuje se tam logistika a výroba potravin, jako v té rybárně na Zélandu. Takže mám pocit, že se tam tak trochu vracím, jen s mnohem více zkušenostmi. Ty člověk v rámci junior programu opravdu získá. Zjistíte, co všechno se okolo logistiky děje, jak co funguje. Dobré je, že přestože jsem junior, tak mne tu mezi sebe berou i lidé z nejvyššího představenstva firmy. Scházím se s nimi, jezdíme společně na služebky, vidím, jak pracují, co a jak řeší. To podle mě není běžné – jsou firmy, kde potkáte generálního ředitele tak jednou za rok, a to ještě na vánočním večírku. Tady si na mě lidé z vedení najdou čas a můžu s nimi konzultovat mé dotazy. A to je moc dobrý pocit. Protože pak mi přijde, že ta práce dává smysl, že někam směřuju. V tuhle chvíli tedy do severních Čech. Vzal jsem to zkrátka z Prahy do Klášterce oklikou přes Nový Zéland.“

Nabídka práce

všechny nabídky

V tomto distribučním centru nejsou momentálně žádné volné pracovní pozice.

Proč si vybrat HOPI?

Naší předostí je vysoká orientace
na zákazníka a spokojené zaměstnance.

více o hopi
Středoevropské pokrytí
Stabilita, pružnost a bezpečnost v jednom
Poctivý zaměstnavatel
Kvalitní péče o zákazníka
Zvyšování efektivity
Dáváme prostor lidskému potenciálu

Společnosti,
které nám již důvěřují

Vybrané reference
P&G Tesco Lidl Ahold Vodňanské kuře Haribo Tipafrost DR. Oetker Hollandia Bohemia sekt